Éterické (esenciální oleje) – info + zajímavosti

FOTO_Etericke oleje BIO_Nobilis Tilia_pro WEB
Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Éterické oleje jsou někdy též označované jako esenciální oleje a naopak. Jedná se o totéž.

Vonné, těkavé látky (tzn. volně se rozptylují v prostoru), rozpustné v tucích (tzv. lipofilní), které se získávají destilací siličnatých rostlin či lisováním.

Esenciální oleje nacházejí uplatnění v přípravě profesionální i domácí kosmetiky, v parfumerii, v masážní praxi, ve fyzioterapii, ve farmacii a dermatologii. Mohou sloužit jako podpůrné prostředky léčby nebo jako součásti léků. Jejich užívání však podléhá přísným pravidlům, mají vysokou koncentraci. V jedné kapce je obsažena vůně a účinné látky přibližně z 1 kg rostlinné drogy. Proto se musí tyto látky několikanásobně ředit.

Jejich bioaktivita souvisí s kvalitou (pozor na syntetické produkty – viz. níže v textu).

Většina olejů má antibakteriální, antivirové, protiinfekční a protiplísňové účinky.

KVALITA esenciálních olejů

Kvalita esenciálních olejů závisí na způsobu pěstování rostlin, sběru, případném následném ošetření rostlin před destilací, skladování, způsobu destilace atd.  Je třeba rozlišovat oleje z rostlin sbíraných ve volné přírodě, z ekologického zemědělství (BIO), standardního zemědělství, oleje syntetické (nelze využít pro terapie, mohou způsobovat různé alergie a neočekávané reakce).

Je třeba znát svého dodavatele: důvěryhodnost, odbornost, certifikáty, dostupnost dalších informací (podrobnější informace najdete v článku na mém blogu “Aromaterapie – vysvětlení pojmů, návod na postupy”).

Kvalitní přírodní oleje obsahují na etiketě především: latinský název rostliny, země původu (častěji oleje než rostliny).

Dále je třeba sledovat fyzikální vlastnosti oleje: viskozita, barva, vůně.

Vyšší cena éterických olejů by teoreticky měla být zárukou kvality, na druhé straně je zbytečné kupovat předražené zboží. Rostliny, ze kterých se éterické oleje získávají, se pěstují v řadě zemí celého světa a dodavatelé je získávají často ze stejných zdrojů. Jestliže vám tedy dva obchodníci nabízejí éterické oleje ze stejné oblasti a stejné sklizně, ptejte se, co je příčinou vyšší ceny. Pokud nedostanete uspokojivou odpověď, kupte si bez obav levnější variantu.

Esenciální oleje uchováváme v tmavých, vzduchotěsných nádobách v chladu a suchu.

VÍCE o esenciálních olejích

Zdroj: Kniha Umění aromaterapie, autor Robert Tisserand, 1991

Rostlinné esence jsou aromatické a velmi nestálé (při otevřeném přístupu vzduchu se odpařují).

Naprosto se liší od olejů s obsahem tuků a složením připomínají spíše vodu než olej. Jejich chemické složení je složité, většinou však obsahují alkohol, estery, ketony, aldehydy a terpeny.

Aromatické materiály se tvoří v chloroplastech listů (tzv. siličnaté rostliny). Zde se spojují s glukózou a vytvářejí glykosidy, které jsou roznášeny do celé struktury rostliny.

Jak vzniká vůně – SILICE

Silice jsou obsažené v siličnatých žlázkách různých částí rostlin. Ochraňují a brání rostlinu před vnějšími škůdci/patogeny (housenky, plísně, viry, bakterie). Dále slouží jako ochrana nebo soutěživost s jinými rostlinnými druhy. Silice jsou též signální chemikálie lákající k opylování (přitahují hmyz, působí tedy i na lidi), rovněž jsou také signální chemikálie mezi rostlinou a symbiotickými organizmy (bakterie nebo houby v půdě). Silice chrání rostlinu proti UVA záření a dalším stresům (např. nedostatek vody) – pigmenty a chemické látky odrážejí světlo. Vonné molekuly komunikují s okolím, uvolňují se do ovzduší (teplem, mechanickým poškozením atd.).

Většina esencí je čirá, třebaže omezený počet z nich (což zvláště platí pro absoluta) je zabarvený; některé z nich jsou červené (benzoin), další jsou zelené (bergamot), žluté (citrón) nebo modré (heřmánek).

Jsou rozpustné v alkoholu, éteru a stálých olejích (tzv. lipofilní), nejsou však rozpustné ve vodě.

…..

Tyto olejové esence se vyskytují v nepatrných kapičkách ve spoustě rostlin. Mohou se nacházet v kořenech (puškvorec), listech (rozmarýna), květech (levandule), kůře (skořice), pryskyřicích (myrha) a kůře některých plodů (např. pomeranče).

Vůně květin a bylin je způsobena obsahem olejových esencí, stejně jako je tomu u koření.

SILICE je vedlejším produktem fotosyntézy – “zhmotněné světlo”.

…..

Esence obvykle extrahujeme destilací. Její součástí je vložení rostlinného materiálu do kypy, jíž prochází pára. Esence se odpaří společně s vodou a dalšími látkami. Destilát se potom ochladí a esence (které nejsou rozpustné ve vodě) lze od vody snadno oddělit.

Nejběžnější alternativou je extrakce za pomocí nestálých rozpouštěděl. Rostlinný materiál se promyje ve vhodném rozpouštědle, např. alkoholu, dokud esence nepřejde do rozpouštědla. Poté se oddělí destilací při přesně stanovené teplotě, při níž kondenzuje olej, nikoli však rozpouštědlo. Takto získaný olej je znám jako absolutum.

U citrusových plodů se obvykle používá metoda mechanického lisování (kůra se oloupe a vymačká). Někdy se používá i destilace.

ZAJÍMAVOSTI o esenciálních olejích

Zdroj: Kniha Umění aromaterapie, autor Robert Tisserand, 1991

Esence přítomné v rostlinách neustále mění své chemické složení a přecházejí z jedné části rostliny do druhé podle denní doby a ročního období. Z toho důvodu se rostliny určené pro extrakci olejů musejí sbírat v určité denní době. Vůně a chemické složení esencí se mění podle složení půdy, odchylek v klimatu a metod pěstování. Právě proto jsou oleje z určitých zemí, jako např. bulharská růže či cejlonská skořice, považovány za kvalitnější než látky tohoto druhu z jiných zemí.

Množství esencí přítomných v rostlinách kolísá od 0,01% až do 10 či více %. Okvětní plátky růže např. obsahují velmi málo esence a k produkci jednoho kilogramu oleje může být třeba až dva tisíce kilogramů okvětních plátků.

…..

Aromatických rostlin jsou celé stovky, ale pouze některé z nich se využívají komerčně k výrobě esencí. Zhruba 1/3 rostlin tradičně používaných k rostlinné medicíně tvoří rostliny aromatické. Ani dvě z nich nemají podobnou vůni a vlastnosti, každá z nich je jedinečná. Esence z určité rostliny je jako osobnost. Všichni živočichové, včetně lidí, mají svůj vlastní charakteristický zápach, který je něčím zcela jiným než tím, co nazýváme tělesným zápachem. Za normálních okolností si svou vlastní vůni neuvědomujeme a neuvědomujeme si ani vůni jiných lidí. Můžeme ji vnímat podvědomě, a to může ovlivnit naše pocity vůči jiným osobám více, než si přiznáváme.

Nelze pochybovat o tom, že vůně má v rostlinné říci určitý praktický význam. Živočichové (zřejmě i lidé) jsou sexuálně přitahovány aromatickými látkami nazývanými feromony. Peter Tompkins a Christopher Bird ve své knize Tajemný život rostlin naznačují, že esence mají podobnou úlohu.

„Květiny, které zůstávají neoplodněny, vydávají silnou vůni až po osm dnů nebo do té doby, než květina odkvete a opadá. Je-li však impregnována, přestane květ vydávat svou vůni obvykle za méně než půl hodiny.“

Tato myšlenka by rostlinám přisuzovala výrazněji sexuální či živočišné aspekty, než se dosud všeobecně akceptovalo. Přesto však existují rostliny, jež pojídají hmyz. Všeobecně se přitom má za to, že vůně rostliny přitahuje určité druhy hmyzu, které pohybem z květu na květ zajišťují oplodňování. Esenciální oleje se ve skutečnosti používají komerčně k přivábení nebo odpuzování určitých druhů hmyzu. Esence řady rostlin jsou přírodním ochranným mechanismem odpuzujícím hmyz, který by jinak rostlině uškodil.

O esencích se také říká, že jsou pouhými odpadními produkty metabolismu rostlin. Přestanou být odpadním produktem, pokud jejich užití začne být známé? Nechce se mi věřit, že esence, jež jsou všeobecně příjemné látky s velmi složitou stavbou molekuly, jsou pouhými odpadními produkty. Raději věřím, že aromatické rostliny byly vytvořeny proto, aby je člověk užíval a těšil se z nich ve formě parfémů a ve formě léků, a že aromatický princip slouží rovněž jako pomocný prostředek k oplodňování rostliny. Copak je pouhou náhodou, že se na rostliny rádi díváme a rádi k nim čicháme?

Jistý ruský článek o fyziologické roli esenciálních olejů v rostlinách v roce 1965 informoval o výsledcích studie zkoumající jalovec a kmín. Naznačuje, že esenciální oleje nejsou pouhými rostlinnými sekrecemi, ale že se „aktivně podílejí na vývoji rostliny“. Odpařování esencí z povrchu rostliny je považováno za obranný mechanismus proti napadaní bakteriemi, houbami a škůdci. Aromatické rostliny mají ochrannou auru vůně, stejně jako všechny živé bytosti mají auru světla. Tato aromatická aura chrání rovněž rostliny před extrémním teplem a chladem.

„Zevnitř přichází hlas a zevnitř přichází vůně. Stejně jako člověk dovede rozpoznat lidské bytosti ve tmě podle tónu hlasu, dá se každá rostlina i ve tmě rozeznat podle vůně. Každá má v sobě duši svého stvořitele.“

Výše uvedené články napsal německý lékař Gustav Fechner, který žil v 19. století. Byl to člověk obrovského duchovního záběru a dokázal vidět auru rostlin. Zdálo se mu, že „rostlinní lidé“, kteří chladně tráví život na jednom místě by si mohli klást otázku, proč lidem vlastně tak záleží na tom, aby se pohybovali. Napsal:

„Mohly by vedle duší, které pobíhají a křičí a hltají, existovat duše, které kvetou v tichosti, vydávají vůni a uspokojují svoji žízeň rosou a svém impulsy rašením?“

„Nemohly by rostliny,“ ptá se Fechner, „komunikovat spolu pouhými parfémy, které vylučují, nemohly by o sobě dávat navzájem vědět příjemnějším způsobem než záplavou slov, vydávanou lidmi, která je zřídka voňavá či jemné, pomineme-li milence?“